Kapavka - může skončit neplodností, i vězením

Kapavka tvoří v posledních letech jednu z nejrozšířenějších pohlavních nemocí, se kterou se dá na celém světě potkat. Běžně se projevuje ve formě hnisavých zánětů vylučovacích a pohlavních orgánů, v některých případech konečníku, ale i třeba spojivek. Jestliže se její léčba nezahájí včas, či se neléčí vůbec, může to mít jak u mužů, tak i žen za následek neplodnost. Během léčby nesmí mít kapavkou postižený člověk pohlavní styk. Další podstatnou věcí je fakt, že léčení této pohlavní choroby je podle zákona povinná. Pro ty, co se nechtějí na kapavku léčit, hrozí až trestní stíhání. Jinak řečeno, jestliže se nakazíte kapavkou, pokaždé je tu ta varianta, že nebudete mít děti a nějakou dobu strávíte za mřížemi.

V roce 2000 zaznamenali pouze v USA skoro 400 000 případů nákazy kapavky. Léčení postižených lidí stálo, a každý následující rok přijde na více než miliardu dolarů. Můžeme říci, že se jedná o „onemocnění mladých“: přibližně tři čtvrtiny odhalených případů se totiž řadí do věkové skupiny 15 - 29 let. Zde jsou nejvíce postižené ženy ve věku 15 -19 let, u mužů jde o skupinu 20 - 24 let.

Jistě víte, že nejčastěji se tato choroba přenáší nechráněným pohlavním stykem. Dále je možná nákaza z ženy na její dítě během porodu. To má většinou za následek infekci očí miminka. Jedná se o zánět očních spojivek, který patří u novorozenců podle statistik za jedním z hlavních důvodů, proč oslepnou.

Jakmile žena zjistí, že čeká dítě, měla by se kromě dalších nemocí nechat vyšetřit i na to, jestli nemá kapavku. K tomuto typu projevu kapavky však na území České republiky dochází minimálně: v případě našich porodnic jsou novorozenci při podezření na možné nebezpečí nákazy, většinou preventivně ošetřeni látkou, která šíření infekce spolehlivě zabraňuje.

Kapavka má standardní inkubační dobu v rozmezí dvou až čtrnácti dní. U žen se většinou první náznaky pohlavní choroby projevují mezi čtvrtým až sedmým dnem od nákazy, v případě mužů je to asi mezi druhým až pátým dnem. Nikdy však člověk nesmí spoléhat jedině na potenciální příznaky vyskytující se během tohoto časového úseku. U některých nakažených osob trvá až několik měsíců, než se vůbec kapavka ozve!

V současné době se rozlišují tři základní metody běžně používaných způsobů, jak se dá kapavka zjistit. Pokaždé je u těchto technik důležité udělat výtěr, eventuálně odebrat vzorek výtoku.

Základním principem první metody, značí se jako tzv. barvící test, je barvení vzorku na bakterii, přičemž se provede výtěr výtoku z děložního hrdla či penisu. Vzorek se v laboratoři obarví, a poté prozkoumání výsledku pomocí mikroskopu zjistí případné částice kapavky. Výsledky této metody se ovšem nedají vždy považovat za stejně průkazné. V případě, že je pacient muž, považuje se test za spolehlivý, naproti tomu u žen to není pravda. Uvádí se, že asi polovina nakažených žen „vyjde“ z testu na přítomnost kapavky beze ztráty kytičky, tedy s negativním výsledkem! Z toho důvodu není barvicí test hlavní pomůckou při odhalování této nemoci.

Druhým, dnes rozšířenějším, jsou vyšetření z moči, případně výtěr z cervixu. Během laboratorního testování se hledá původ bakterií, které mají za následek kapavku. U lékařů se jedná o velmi častou metodu, především díky větší přesnosti výsledků.

Třetím prostředkem, jak se dá zjistit, že se člověk nakazil kapavkou, je tzv. kultivační test. Takhle se jmenuje proces, který je založen na sledování růstu bakterií za kontrolovaných laboratorních podmínek. Při tomto testu se umístí vzorek výtoku do nádoby, v níž se poté dva dny uchovává, aby bakterie dále rostly. Test je citlivý a proto i spolehlivý podle toho, odkud se daný vzorek odebere. Prostřednictvím této techniky se dají otestovat také ty bakterie, které jsou imunní vůči některým lékům.

Jestliže se jedná o samotný průběh choroby, většinou při nákaze kapavkou dochází k vůbec prvnímu postižení u pohlavních a vylučovacích orgánů. Jmenovitě močová trubice, případně děložní hrdlo, samotné vagíně se infekce obyčejně vyhne. Kromě těchto míst se infekce dále vyskytuje v konečníku, ústní části hltanu, či ve spojivkách očí.

S postupným rozšířením nemoci se bakterie kapavky dostávají do dělohy a poté i do vejcovodů. To způsobuje i zánět pánve. U nakažené ženy může vyvolat neplodnost, či v případě otěhotnění, se může jednat o mimoděložní těhotenství. V dalším ohledu představuje kapavka velmi závažnou chorobu i proto, že její výskyt podstatně zvyšuje pravděpodobnost, že se postižený infikuje virem HIV.

Jestliže je tím, kdo se nakazil muž, s největší pravděpodobností se u něj objeví potíže při močení, jako je nepříjemné pálení a řezání. To se odborně nazývá dysurie. Spolu s tímto příznakem je nemoc často doprovázena hustým hnisavým výtokem z močové trubice. Když se kapavka neléčí, může dojít k rozšíření bakterií i do míst, kde se nachází varlata, nadvarlata, či prostata, což bývá obyčejně doprovázeno svěděním nebo bolestí. Neléčení kapavky následně může u mužů znamenat neplodnost.

Když je nakaženou osobou žena, patří mezi hlavní známky nakažením kapavkou výtok z vagíny, dále výše uvedené problémy s močením, kdy žena chodí častěji na malou, ale i krvácení. A sice krvácení po pohlavním aktu, či v době mezi jednotlivými periodami. Zároveň existuje možnost, že mimo vaginálního výtoku dojde i ke hnisání zaníceného děložního hrdla. Ovšem v některých případech může být děložní hrdlo (cervix) bez jakýchkoliv patrných změn. Platí obecné pravidlo. Pokud se u pacientky s podezřením na přítomnost kapavky objeví zánět močové trubice, který zároveň doprovází popsaný zánět děložního hrdla, je celkem pravděpodobné, že se v takové situaci opravdu jedná o kapavku. Souběžný výskyt obou dvou symptomů bývá častý zrovna u těch žen, u kterých poté testy prokázaly nákazu. Jestliže se už infekce rozšířila ještě dále, což může mít za následek hrozbu zánětu pánve, jsou běžnými příznaky křeče a bolesti, eventuálně krvácení, ale dále i horečka či nutkavé zvracení. Ještě přidejme údaje, že v případě žen nemusí být kapavka často doprovázena žádnými z výše uvedených příznaků, či se objeví symptomy slabé nebo v kombinacích, které nejsou příliš časté. Jedná se o situace, kdy si nakažená vůbec neuvědomuje, že by mohla mít takovéto onemocnění. Množství takových případů není ani trochu zanedbatelné. Ze statistik vyplývá, že tato „ bezpříznaková kapavka“ přestavuje až polovinu veškerých odhalených případů!

Mimo uvedené možnosti kapavky, které postihují pohlavní orgány, je možné mít infekci, která zasáhla místo okolo konečníku, a to jak u žen, tak i u mužů. V takových situacích se mezi hlavní symptomy kapavky řadí anální výtok či svědění, které spojuje nepříjemné a bolestivé nutkání stolice, nebo i krvácení.
Co se týče léčení této nemoci, leží její podstata především v užívání antibiotik. Dříve se pro tyto účely běžně používal penicilin. Bohužel v případě antibiotik se brzy zvýšila odolnost (tzv. antibiotická rezistence), proto se omezilo jeho používání během léčby kapavky. V posledních letech se spojuje nákaza kapavkou docela také s přítomností chlamydií. Lékaři proto někdy předepisují takovou kombinaci antibiotik, která dokáže zlikvidovat původce obou těchto chorob. Co se týče kapavky, je nutné, aby se úplně vyléčila, a nehrozila tak případná recidiva. Pouhé užívání předepsané kombinace léčiv není dostatečné. Hlavní částí léčby je i provést následné kontrolní testy. Tím se ověří, jestli se podařilo infekci zabránit. Pacient tak s jistotou ví, že již nemůže kapavkou nikoho dalšího nakazit. Lékaři také většinou doporučují, aby si nakažený napsal jména svých sexuálních partnerů z nedávného období a popřemýšlel, koho z nich mohl touto nepříjemnou nemocí nakazit. Následně by jim měl sdělit, aby navštívili lékaře a nechali se na kapavku otestovat.

Kapavka patří k něm chorobám, k jejichž přenosu dochází v podstatě jenom při nechráněném pohlavním styku. Nasnadě je proto jediná účinná prevence. Za tu se přirozeně považuje být věrný svému partnerovi, či alespoň důkladně si sexuální partnery vybírat. Možné nebezpečí nákazy se dá snížit i za pomoci bariérové antikoncepce.